Napsali o nás-detail

Úvod
Aktuality
Parník 2012
Napsali o nás
Kontakt


Super holky (kluci)aneb Vendulo, jsi dokonalá (ý)!!!
(únor 2001)

     Bylo to v roce 1994, kdy se poprvé před plným sálem divadla v pražské Trojické ulici rozezněla hudba, zvedla opona a na scénu vyšli účinkující v novém pražském kabaretu. Kabaret Srdce a Kámen, jak byla tato scéna pojmenována, předvedl svým divákům rozmarnou směs písniček a scének, které v nečekaném obsazení i provedení vyvolaly (a od té doby v tom stále pokračují) bouře smíchu a potlesku.
     Ono jde cokoli prezentovat jakkoli, ale to, co je už sedmým rokem předkládáno natěšenému publiku, je skutečně perfektní. Ne, nemyslím tím pouze dokonalost provedení, ale především způsob. Václav Glazar, direktor této scény, protagonista, autor i režisér, divadlu dává celou duši. A protože je od základů hravý, s nesmírným komediálním talentem - současně však perfekcionista, kterému záleží na vycizelování každé maličkosti - je každá z písniček, árií, staropražských kupletů či scének úspěšným zásahem na bránice diváků. Kolikrát stačí jen zdvižení opony a pohled na tanečníky či zpěváky, aby vynikl fantaskní kontrast mezi původní verzí písně a tím, co "na toto téma" bylo vytvořeno.
     Repertoár kabaretu píše (říká velice skromně jeho hlavní protagonista) sám život. Jsou prezentovány známé hity současných dnů i zcela nové písničky, kuplety a písně lidu pražského z dob první republiky. Hudební sled je prokládán scénkami, které reagují na právě probíhající události. Vše je spojováno vtipnými moderátory, jejichž uvádění následujícího je mnohdy samostatnou scénkou, etudou na čerstvě vzniklou situaci. Kontakt s publikem je dokonalý. Máte pocit, že jste vtaženi přímo do děje, že zpěvačka či tanečnice je tu jen pro vás. Často se stává, že někdo z publika se dobrovolně stane spoluúčinkujícím a za obdivu (a nespoutaného veselí ostatních) vpluje přímo do akce. Mj. v divadle je v šatně volně přístupna kniha návštěv, plná uznání - slova "Je to super!" jsou v ní nejběžnější.

Pár následujících otázek jsem položila už zmíněnému Václavu Glazarovi:
Jak a na jaká témata vybíráte jednotlivé písně či scénky?

     Náš repertoár se snaží modelovat běžný rok - dejme tomu leden: nejprve v něm oslavíme Nový rok, předvedeme království zimy, přicházejí Hromnice, pak je tu známý únorový Valentin, nemůžeme opomenout dlouholetou tradici březnového svátku MDŽ, či měsíc knihy, vítány jsou čarodějnice, oslavujeme květnový 1. máj, osvobození, po něm je v kalendáři Dětský den a pak už přichází doba parníků, resp. doba, kdy je kabaret provozován "na vodě". Náš ansámbl pak spolu s diváky odplouvá od Palackého mostu na známém pražském parníku Tyrš. Na podzim se vracíme zpátky do Trojické. A pak už máme před sebou plno dalších témat - významných událostí: uvítáme a oslavíme Den české státnosti, 28. říjen, VŘSR, následně přichází Mikuláš a už jsou tu poslední dny roku -Vánoce a Silvestr. Opravdu, u nás se stále děje něco nového.

Co bylo například náplní minulého programu?

     Velice závažné představení - během něho byly především udělovány ceny "KÁBOŠ 2000" (důvěrná přezdívka divadla, používaná oběma stranami: publikem i účinkujícími). Vyhlašovali jsme tituly Nejlepší zpěvák, zpěvačka, bavič, moderátor, sympaťák… Víte, naši milí návštěvníci mají při každém představení u sebe anketní lístky na nichž mají možnost se jednak k proběhlému vystoupení vyjádřit, jednak dát své hlasy těm, kteří jsou podle nich nejlepší. (Pochopitelně stejně tak milé jsou různé poznámky a slovní doprovody, které ke svému hlasování přidávají.) A tak jsme vše pečlivě pročetli, sečetli a díky této statistice byly vyhlášeny zmiňované ceny za rok 2000. Musím přiznat, že mne mnohokrát až dojímá, jak si lidé pamatují mnoho našich hvězd, které třebas delší dobu nebyly na podiu, a které přesto dostávají hodně hlasů. Jsem rád a těší mě, jak si nás lidé vrývají do paměti. Je to velice fajn, že lidé vědí, že a kde jsme, a opravdu pozitivně nás hodnotí.

Myslím, že je dobré říci, že se k vám chodí bavit lidé - jak říkáte "všeho sexuálního vyznání". Líbí se mi, že kabaret je vtipný, ale v žádném případě vulgární. Je bezvadné, že u vás se mohou všichni oprostit jakýchkoli předsudků.

     Těší mě, že se nám povedlo mnoho lidí smířit s osudem, někdy i zachránit nešťastné od sebevraždy. Mnoho mládenců těžko zvládalo psychické problémy. Za všechno bych chtěl uvést jednu nádhernou story. Asi tak před dvěma lety mne po představení oslovil starší pár. Řekli jen, že děkují za nádherný večer, ale byli nesmírně rozpačití. Poznal jsem, že k nám zabloudili, že nejspíš nevěděli, na co jdou. Bylo však vědět, že se v nich něco odehrává, že v nich probíhá nějaká vážná změna. Nicméně ta paní měla slzy v očích, když říkala: Děkuji vám strašně moc, ani nevíte za co, ale moc jste mi pomohl. Pak se objevili znovu, asi po půl roce, já vůbec už netušil o co jde, nepamatoval jsem si je. Dávali mi obrovskou kytici: "Ta je pro vás, pro všechny, my bychom vám rádi představili svého syna. To je náš kluk, a tohle je jeho přítel. My jsme se s ním totiž kvůli jeho homosexualitě rozešli. Byli jsme sami a nesmírně jsme se trápili. A po tom, co jsme byli u vás, když jsme viděli, že vlastně se nic neděje, že se dá báječně žít i takhle, tak se v nás všechno změnilo, pochopili jsme je, a dneska, díky vám, máme syny dva".

Vaše kostýmy jsou dokonalé, do nejmenších detailů propracované. A vzhledem k nekonfekčnosti postav vašich umělců jistě všechny šité na míru…

     Kostýmy si skutečně zařizujeme a vyrábíme převážně sami. Necháváme si je také zhotovovat přímo podle našich konkrétních návrhů. Některé máme vypůjčeny z divadelních fundusů. Ale musím říct, že 95 procent veškerých kostýmů je našich. Je pochopitelné, že se musí neustále přidělávat nové, protože naše show, náš staro i novopražský kabaret se snaží být stále překvapivý. Návštěvníci přeci chtějí vidět stále něco nového - jak se říká, změna je život, a tomuto trendu je veškeré naše snažení podřízeno!

Kdo vlastně jsou vaši tanečníci a zpěváci?

     Jedná se převážně o mladé lidi, někteří mají umělecké vzdělání - konzervatoř, jiní ne. Jsou to především lidé, kteří chtějí rozdávat svou prací radost a pohodu. Ovšem jsou u nás jak mladá děvčata a chlapci, tak lidé vyzrálejšího věku. Z těch bych rád jmenoval např. Vilmu Mayerovou, která dlouhá léta zpívala s věhlasnou skupinou Kučerovci jako jejich sólistka. Stejně tak Drahomíru Vlachovou, před tím účinkující s Velkopopovickou Kozlovkou, v divadle Apollo či Rokoku. Dále s námi zpívá Zdenka Vlčková, dlouholetá členka Armádního uměleckého souboru. A musím přiznat, že já také už nejsem teenager… Máme i pár zcela nových tváří, které dostaly poprvé možnost si vyzkoušet prkna, znamenající svět. On v současné době je život divadelní dost těžký, protože stálé scény mají ansámbl plný a nové členy přijímají jen minimálně. My jsme samozřejmě novým talentům stále otevřeni. Je hodně případů, kdy od nás přešli talentovaní herci do dalších divadel. Na jednu stranu bych mohl říci bohužel, ale jsem rád, že jsme to byli my, kteří jim umožnili jejich novou životní dráhu. Například Libor Landa (současná hvězda kabaretu "slečna Julie"), který teď hraje i v Divadle u Hasičů, před třemi roky tady poprvé zkusil, co je to stát na jevišti.

Takže je možnost stát se novým členem Kabaretu Srdce a kámen?

     Ano, jsme otevřeni všem lidem bez rozdílu barvy pleti, jejich sexuální orientace, odborného vzdělání i věku. Naše dveře jsou otevřeny každému, kdo něco umí. Vítáme tanečníky i tanečnice, chybí nám například pár dobrých děvčat - zpěvaček, tanečnic. Když se přihlásí, budou moci předvést, co v nich je, co zvládnou, případně co by se chtěli a byli ochotni naučit.

Bouřlivé ohlasy sklízí vaše travesti show - nádherné role paní Šulákové, Dolly z "Hello Dolly“, Whitney Houston po padesáti letech a plno dalších!

     Je fakt, že nevím, jestli bude ta krásná dáma po padesátce stejně 120 kilová jako já...A musím přiznat, že mi dělá nesmírnou radost, jaký má toto číslo obrovský úspěch, publikum ji chce stále znovu a znovu - nevím, jestli by ta pravá měla tentýž ohlas...
    (Pro nezasvěcené čtenáře musím dodat, že tyto i mnoho dalších hvězd ve svých převlecích nezapomenutelně ztvárňuje právě Václav Glazar.)
    Ale jsem na jevišti i za chlapa, například v jedné scénce, kde vystupuji coby bezdomovec, pak ztvárňuji postavu vodníka ze známé opery Rusalka. Ano, naše duo s Rusalkou působí opravdu poněkud kontrastně. Uvážíme-li, že křehká Rusalka (zpěvačka Sendy - alias Saša Mika) má sotva 40 kg a já třikrát více :-))). Jinak: trochu odbočím z veselého povídání - musím říci, že pokud se jedná o opravdové bezdomovce, tak na ně skutečně myslíme, dávali jsme jim už několikrát oblečení, peníze atd. A i jinak se snažíme pro ně hodně udělat…

Songy, na které tančí chlapci v ženském převleku, mají obrovský úspěch. Je pravda, že jejich schopnost přeměny je v mnoha případech dokonalá!

     U nás však nejde pouze o travesti-show, ale především o kabaret. Kabaret, ve kterém vystupují i travestiti. Současný trend je příznivý pro jejich prezentaci, jejich vystoupení jsou velice úspěšná. Ale naše divadlo opravdu není pouze o nich. Máme tu "jen" zpěváky, "jen" tanečníky, ovšem musím zdůraznit, že většina dělá všechno. Takže travestiti se občas objevují i v jiných kostýmech. Jak jsem již řekl, snažíme se všichni dělat všechno :-)). Dá se říci, že každý návštěvník si u nás přijde na své, máme rozsah věkových kategorií našich návštěvníků nesmírně velký - od 15 do roků, snad do doby, kdy ještě zvládnou chodit…
---

     Tohle soukromé divadélko, kam se vejde maximálně sto dvacet diváků, je neuvěřitelné i svým zázemím - víte, že účinkují v podstatě "za hubičku"? Režie je veliká, vstupné nízké. Každotýdenní dřina, zkoušení, přípravy a obnovování kostýmů, to vše je opravdu jen pro potěšení. Ovšem, to je také důvod, proč někteří odcházejí "za lepším", za jistotou, vždyť ne jen z umění se člověk nají. Ale jednou se snad, jak s úsměvem říká sám direktor, najde nějaká šikovnější produkce a zbude i na honoráře…

Autor: Daniela U.
Publikováno: www.dama.cz


 

created by ATT